3. den - Police nad Metují - Vratislav (PL) - 122km

Ráno jsme se probudili zimou, jelikož byla jasná noc a teplota klesla až ke 3° Celsia. Takže rychle sbalit ještě vlhké věci na spaní a hurá na snídani, kterou jsme si chytře zakoupili ještě den předtím. Jardovo doporučení vzít večer ještě s sebou ranního "vyprošťováka" se ukázalo také jako dobrá volba. Následně jsme již vyrazili směr Polsko. Po prvním prudkém stoupání a následném sjetí s kopce jsme se dostali do posledního českého města Meziměstí. Pak přes pohraniční docela prudké kopce jsme minuli jihovýchodní okraj města Valbřich. Ještě krátce předtím nás ale zastihla pořádná smůla. Pavlovi opět praskla duše, ovšem tentokrát zela pořádná díra i v plášti. A na hledání opravny nebyl ani čas, ani možnost jak se tam dostat. Tým opravářů-amatérů dal tedy opět hlavy dohromady a našel řešení. Duši jsme zalepili a díky Jirkově nápadu jsme rozřezali na kousky duši starou. Tou jsme podložili plášť a udělali pokus o nouzové dojetí cca 70km. Jirka později poznamenal: "Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo vydržet, ale ono to fakt vydrželo". Po tomto problému přišla zasloužená odměna, asi 20km dlouhé klesání, kde jsme se zhruba ze 650m n.m. dostali až do 235m n.m. do města Šwidnica. Zde jsme museli chtě nechtě najet na silnici 1. třídy č. 35 vedoucí přímo až do Vratislavi. Zhruba 2 hodiny cesty před Vratislaví přišel další technický problém. Jak jinak, opět Pavel a jeho kolo. Tentokrát se mu vysypalo ložisko středové osy zadního kola. Jirka to rozdělal a všechny kuličky z rozbité klece ložiska se mu vysypaly do jeho dlaní. Jirkova strohá poznámka: Když se mi ty kuličky vysypaly do dlaně, tak jsem si řekl: "Tak konečná přátelé. Končíme. Sbohem a šáteček fotbalovému zápasu". No nějak tam ty kuličky nastrkal zpět a utáhl a ono to bylo ten den podruhé, kdy se konal zázrak a vše vydrželo. Neuvěřitelné. Pokračujeme dále. V sobotu určitě i v souvislosti s konáním fotbalového zápasu zde vládl silný provoz. Naštěstí silnice byla široká a i za krajnicí bylo dostatečně místa pro nás cyklisty. Cesta byla převážně po rovině, místy i mírně s kopečka. Duše Pavlova zadního kola sice lehce stále ucházela, ale po dopumpování každých cca 15km jsme se vítězoslavně vřítili do vysněného cíle dnešní etapy – do Vratislavi. Bylo už pozdní odpoledne, ale vzhledem k tomu, že zápas začínal až ve 20.45, měli jsme dost času na sehnání náhradních dílů na kolo a ubytování. Tam bylo nezbytné si koupit jakýsi "stan na jedno použití". V podstatě by možná lépe posloužily papírové krabice, kterým se to nápadně podobalo. Jen cena v přepočtu 600,-Kč pro jednoho byla dost neúměrná. Po "ubytování" jsme se i s koly jeli "vystavit" do centra dění – do fanzóny. Atmosféra v ní byla naprosto elektrizující. Všichni fanoušci prakticky ze všech koutů Evropy se vůči sobě chovali velmi dobře a vstřícně. Kola jsme museli vzít s sebou kvůli potenciálním nenechavcům. Však nás také všichni obdivovali, když jsme jim řekli, odkud jedeme. Hlavně Poláci: a to jedete od vás "na rowerach?" (tzn. na kolech). My na to, že ano. Všeobecně jsme měli z polských fanoušků velmi dobrý pocit, chovali se velmi přátelsky, i když jejich tým ten den čekal zápas proti našim. Pak jsme se vrátili i s koly do našeho "kempu", kde jsme kola přivázali k plotu s několika zajištěními a a vydali se na stadión. "Kotel", do kterého se vešlo celkově více než 41 tisíc fanoušků, byl prostě úžasný. Cítili jsme se tam víc než šťastně. Nakonec i díky gólu Petra Jiráčka ze 74. minutě, který byl zároveň vítězným gólem. Konečné skóre 1:0 pro Česko tedy posunulo náš tým do vyřazovací fáze mistrovství. Ve čtvrtfinále se naši reprezentanti utkali s Portugalskem, které díky gólu Ronalda ze 79. minuty postoupilo do semifinále.

My jsme však ten den po bouřlivých oslavách opět ve fanzóně až déle po půlnoci zalezli do našich "krabicových stanů", kde jsme slastně usnuli.