2. den - Chotěboř - Police nad Metují - 127km

Ráno spolužák Jirka O. již byl v práci, ale nechal nás ještě spát s tím, že mu pak zavoláme, až budeme vyjíždět. Nakoupili jsme si snídani, ještě u něj ji snědli a zavolali jsme mu, že odjíždíme. Tak za námi přijel, my jsme s velkými díky opouštěli jeho dům a vydali se na další část trasy. Cesta přes část Železných hor ubíhala hladce, po ránu bylo na kopečky ještě dost sil. Poté jsme sjeli dolů do nížiny kolem Pardubic a Hradce Králové. Zde se nám udála první technická porucha. Jirkovi (Whiskymu) praskla špice u zadního kola. Bohužel na straně kazety, takže jsme jeli do servisu kol si ji nechat vyměnit. Pavel s Jardou (Hapšem) čekali na Jirku v nedaleké restauraci a Jirka si nechával vyměňovat jednu špici. Jelikož při sundání kazety se ukázalo na jeho kole několik dalších nedostatků (přehazovačka, vytahaný řetěz a špatná kazeta), takže výměna jedné špice stála Jirku zhruba něco málo přes tisíc korun. Pavel s Jardou se tomu jen pěkně škodolibě zasmáli. Jirka měl sice opravené kolo, díky ceně opravy však zvýšil jeho hodnotu bezmála o polovinu.

Jelikož panovaly v tu dobu již vyloženě letní teploty, tak po několika nezbytných občerstvovacích zastávkách jsme udělali jednu velkou na pozdní oběd až v Náchodě. Po vydatném jídle a pití se Pavlovi zdálo, že má málo nafouknuté zadní kolo. Proto jsme zajeli na benzinu, kde se podařilo kolo plně dofouknout. No spíše nepodařilo. Nafoukal ho na více než 9 atmosfér, prý aby mu kolo jelo lépe. Bohužel okamžik po dokončení operace byla slyšet jen velká rána, když praskla duše. Jirka to hned okomentoval: "Ty vole, to sis nemohl vybrat místo na píchnutí aspoň někde poblíž hospody?". Pavel měl naštěstí náhradní duši, takže s použitím veškerého opravářského umění se zanedlouho jelo dál směr Hronov. Tam jsme ještě navštívili místní restauraci na večeři a dalších pár "rezavých iontových nápojů". Ptali jsme se místních, kde by se ve vzdálenosti do 20km dalo přespat pod širákem. Navrhovali jsme Broumov. Z toho nás ale místní rychle odradili: "Co blbnete, tam by vám ukradli kola, i kdybyste na nich spali". Tak bylo rozhodnuto: dojedeme do Police nad Metují a tam snad něco na přespání najdeme. Bylo to sice 9km do táhlého kopce, ale s celkovým převýšením jen asi 100m. Bez větších problémů jsme tam dojeli a prakticky už potmě jsme "si vylosovali" přírodní ubytování v přístřešku fotbalového hřiště v Polici nad Metují. Spokojeně jsme ulehli do spacáků a za chvíli únavou usnuli.