Cyklotour 2012 - Telč-Wroclaw-Telč

Jak to vlastně všechno vzniklo ?

Já (Pavel, alias Bob), Jirka (Whisky) a Jarda (Hapš) jsme velcí příznivci sportu všeobecně. Na amatérské úrovni se ho snažíme provozovat, a to hraním fotbalu, tenisu, stolního tenisu, florbalu a hlavně jízdy na kole. První "velkou" výpravou pro nás byla návštěva stadionu v německém Kölnu v roce 2010 na mistrovství světa ve fotbale. Bylo docela těžké zajistit vstupenky, ale udělali jsme pro to maximum a zadařilo se, lístky jsme měli v kapse. Auty jsme dojeli do německého Koblenzu. Tam jsme měli dobré zázemí, jelikož tam Whisky v té době právě pracoval a Köln byl odtud vzdálený cca 115 km po dálnici. Takže jsme přechodné ubytování našli právě v jeho prostorném nájemním bytě. Hapšova první starost byla, abychom nezapomněli na "pitný režim", rozuměj plechovkové pivo, aby bylo očekávané vítězství čím zapít. Takže s Bobem navštívili místní supermarket a podle pravidla cena-výkon spolu vybrali 3x6 plechovek piva značky Noname, ovšem s obsahem alkoholu 6,2% za cenu v přepočtu necelých 9 korun. No nekup to, když je to tak levné… Pak jsme se již vydali s řidičem Whiskym na zápas. Dlužno dodat, že s námi ještě byl Mirek zvaný Voči, který fotbalu vůbec, ale vůbec nerozumí. A proto také není divu, že ho na stadion pořadatelé nepustili s kapesním nožíkem. On si ho tedy odložil u stromu, kam se běžně před vstupem na stadion čůralo, no a jeden z fanoušků ho na konci zápasu asi potřeboval více, jelikož Voči tam nůž již nenašel. Na stadionu všichni netrpělivě vyhlíželi hráče, jen Vočiho starosti byly úplně jinde. Povídá: podívej, co dělá tamten, tamten a onen… Když začal ukazovat i na protilehlou stranu stadionu, tak jsme mu řekli, aby už konečně zmlknul. Pivo v kelímku bylo za 4 eura, ale kelímek byl vratný za 1 euro. Voči a Hapšovi malí synové si po zápase přišli díky vratkám kelímků na celkem slušný přivýdělek. Oproti našemu očekávání na stadionu bylo vše trochu jinak. Naši hráči v zápase nedostali šanci proti rychlonohým fotbalistům Ghany, takže jsme byli svědky ještě milosrdného debaklu 2:0. Po neradostném dojetí zpět do Kell (vesnice u Koblenz, kde Whisky bydlel) jsme se rozhodli, že si konečně dáme plechovková piva ze supermarketové akce. No, nebudeme nic nalhávat, ceně odpovídala i chuť. A protože po prohře vládla docela smutná nálada, Whisky završil dopíjení nepitných plechovkáčů hláškou: nu což, budeme si muset dopít ty kalíšky hořkosti až do dna. Což se s velkým přemáháním na terase někdy po půlnoci povedlo. Atmosféra velkého stadiónu se zhlédnutím velkého mezinárodního zápasu nám přes tyto peripetie natolik učarovala, že jsme se rozhodli, že musíme v budoucnu zase navštívit některý mistrovský mezistátní zápas na velkém stadionu.

Náš první plán na cyklovýlet

V roce 2011 jsme se dozvěděli, že u našich severních sousedů v Polsku se bude konat ME ve fotbale (ve skutečnosti to bylo první ME, na kterém se pořadatelsky spolupodílely 2 země – Polsko a Ukrajina). Koncem toho roku při jedné "tiskové konferenci" po halovém fotbálku Bob pronesl: to by byla paráda tam dojet na kole, co vy na to? Všichni se na něj dívali jako na blázna a povídali si cosi o docentu Chocholouškovi z filmu "Jáchyme hoď ho do stroje". Přesto naše oči zaplály touhou být na místě konání. Proto jsme opět absolvovali peripetie s objednávkovým systémem, a nakonec se povedlo: každý z nás zakoupil lístky, a to na úterý 12. a na sobotu 16.června 2012. Oba zápasy budou ve Vratislavi (Wroclawi), tedy relativně blízko našim hranicím. O kole pak už ale nepadla zmínka, jen Bob tuto možnost nosil stále ve své hlavě.

Těsně před mistrovstvím, na počátku června, se v Telči opět konala "tisková konference", tentokrát na téma sladění odjezdu do Vratislavi. Byl hromadně objednán celý autobus, jelikož fanoušků z Telče a okolí, kterým se podařilo vstupenky sehnat, bylo značné množství. Při tiskovce Whisky asi po čtvrtém "rozumu" (pivu) navrhl: co kdybychom do Vratislavi jeli v úterý autobusem a na sobotu na kolech? Bob hned ochotně souhlasil a překvapivě se tentokrát tomuto bláznivému návrhu nebránil ani Hapš. Takže 12.6.2012 jsme jeli autobusem a zhlédli zápas Česko – Řecko, který skončil vítězstvím našich borců v poměru 2:1, když góly za náš tým dali hned na začátku utkání Jiráček a Pilař.

No a už po cestě zpět autobusem jsme spřádali plány na druhý zápas, na který jsme se chtěli dostat na kolech.

Náš první výlet

Jelikož tyto vzpomínky píšu až s velkým odstupem času, tak si určitě na mnoho věcí nevzpomenu. Proto bude popis trasy ochuzený o mnoho již zapomenutých zážitků. Nicméně své vzpomínky po více jak deseti letech doplnil i Whisky, tak snad to ochuzení nebude tak velké.

Mysleli jsme si, že po několika kratších jízdách na kole v rozsahu do 70km, které jsme absolvovali na jaře 2012, budou naše tukem obalená těla odolnější proti vyšší zátěži. V letech předtím jsme absolvovali nejvýše 164km za jeden den, ale s tím, že jsme pak aspoň další den plně relaxovali. Takže jsme vlastně nevěděli, do čeho jdeme, když nás bude čekat více etap bez přestávkových dní. No ale všechno je jednou poprvé…